1. Když zvolna slunce zapadá,
kraj v soumrak halí tvář,
buď dále se mnou, Bože můj,
nechť tvá mne vede zář.
Do mého domu, Pane, přijď,
jsi hostem vítaným,
tak zůstaň se mnou v noci té,
buď stále světlem mým,
tak zůstaň se mnou v noci té,
buď stále světlem mým.
2. Když zvolna slunce zapadá,
tu znovu vzpomínám,
jak šel jsi se mnou životem,
jak jsi mne učil sám.
Ty oslovil jsi srdce mé,
až vzplálo nadšením,
tak zůstaň se mnou v noci té,
buď stále světlem mým,
tak zůstaň se mnou v noci té,
buď stále světlem mým.
3. Když zvolna slunce zapadá,
chci tvoje světlo mít.
Bez lásky tvého vedení
již více nechci jít.
Vždyť sám bych ve tmě ztratil cíl,
to, Bože, dobře vím,
tak zůstaň se mnou v noci té,
buď stále světlem mým,
tak zůstaň se mnou v noci té,
buď stále světlem mým.